cesta_ven1
středa | 11. 03. 2015 | 19:30
Cesta ven
| | |
103 min.

režie: Petr Václav | scénář: Petr Václav | kamera: Štěpán Kučera | hrají: Klaudia Dudová, David Ištok, Mária Ferencová-Zajacová, Milan Cifra, Natálie Hlaváčová, Sára Makulová, Přemysl Bureš

↓ Stáhnout v PDF

Nejnovější film režiséra Petra Václava přišel na česká plátna v pravý čas. V loňském roce, kdy se tuzemská konkurence příliš neblýskla, ukázala Cesta ven, že u nás lze natočit výborný film za opravdu málo peněz. Zapotřebí je několik málo stavebních kamenů. V tomto případě to byl výběr palčivého tématu, kvalitní scénář a několik dobrých hereckých výkonů.

Filmografie Petra Václava čítá hlavně dokumentární filmy, celovečerní hrané filmy zatím natočil pouze tři. Sedmačtyřicetiletý režisér a scenárista zůstává ve své vlasti zatím výrazněji nepovšimnut, zatímco v zahraničí se mu několikrát podařilo festivalově bodovat. Jeho hraný debut, drama Marian z roku 1996, zachycuje realistický příběh romského chlapce, který vyrůstá ve výchovných ústavech. Film získal několik zahraničních ocenění, zejména Stříbrného leoparda z festivalu v Locarnu. V roce 2001 následoval psychologický snímek Paralelní světy oceněný Zlatým ledňáčkem z Finále v Plzni. Oba filmy vznikly ve francouzské koprodukci. V roce 2003 se režisér Petr Václav přestěhoval do Francie, kde se věnuje zejména dokumentům. Od té doby napsal několik scénářů, ale žádný z nich se mu nepodařilo předělat do filmové podoby, tedy až do roku 2014, kdy byla uvedena Cesta ven.

Její předloha vznikla v roce 2012, natáčení probíhalo o rok později. Původně zamýšlená podoba filmu prošla značným vývojem. Letní scénář byl kvůli pozdržení natáčení přepsán na zimní. Poznatky, které Václav získal během scenáristické obhlídky v Česku, byly doplněny postřehy a zkušenostmi získanými na téměř půlročním castingu. Film byl nakonec vyšperkován i několika improvizovanými scénami, které vznikly díky přirozenosti obsazených neherců.

Cesta ven měla světovou premiéru na festivalu v Cannes, čímž se stala prvním českým zde uvedeným snímkem po dlouhých šestnácti letech. Snímek se snaží zachytit současnou situaci romské populace v naší zemi. Ale jak říká sám autor filmu, celek je neobsažitelný. Proto se děj upíná zejména k jedné postavě, mladé matce Žanetě. To, co od života očekává, se dá shrnout do jejích dvou vět: „Já chci, aby holka a naše děti měly jenom školu, prázdniny, hezký věci a to je všechno. Ne mít tátu v kriminále.“ Jako by i to bylo moc.

Žaneta se ocitá v nezáviděníhodném kolotoči životních situací, ve kterých nemůže nalézt stálou oporu. Ať už je to selhávající sociální systém nebo její nejbližší, které naplno dostihl a srazil cejch společnosti. Snímek nechce pojmenovávat, co je dobré a co zlé, čímž se vyhýbá lacinému moralizování. Cesta ven se snaží být sondou do mezilidských vztahů skupiny lidí, jejíž každodenní radosti a strasti si mnoho lidí neumí ani představit.

Martin Spurný

Petr Václav tematicky navazuje na svůj první snímek Marian z roku 1996. Cesta ven sleduje příběh Žanety, mladé matky a ženy z okrajové společnosti, která se z ní snaží vymanit. Její silná vůle je poháněna intenzivním mateřským citem. Nejen kvůli předsudkům společnosti, ale také komunitě, ze které žena pochází, tato cesta není jednoduchá. V nikom nenachází oporu. Děj je zachycen ve vší syrovosti a nesnaží se situaci jakkoli soudit či hodnotit.