postava-k-podpirani-08-cb
středa | 9. 03. 2016 | 19:30
60Kč / 40Kč (s kartičkou AČFK)
Postava k podpírání, Případ pro začínajícího kata
| | |
140 min.

Postava k podpírání | Československo | 1963 | 38 min. | režie: Pavel Juráček, Jan Schmidt | scénář: Pavel Juráček | kamera: Jan Čuřík | hudba: Wiliam Bukový | hrají: Karel Vašíček, Consuela Morávková, Ivan Růžička, Pavel Bártl, Jiří Stivín, Pavel Šilhánek, Jaroslav Zrotal, Stanislav Michler, Eduard Pavlíček, Pavla Maršálková, Jaromír Spal, Jan Pohan

↓ Stáhnout v PDF

PŘÍPAD JURÁČEK

„…“

Pavel Juráček (1935 – 1989) je známý především jako výjimečný scenárista a režisér. Jeho prvotní ambice ale mířily směrem k literatuře a u filmu se ocitl téměř mimochodem. Svá osobní psycha a deziluzi nejen z doby, ale také československé nové vlny zaznamenával do osobního deníku.

Nevím, kolikátého je, asi dvaadvacátého / Sobota

Lidé se mě často ptají, proč se nudím. Ale já se většinou nenudím, já pořád na něco myslím. Pořád myslím na něco jiného než na to, o čem je řeč. Chci si povídat málokdy, nejvíc mi vyhovuje mlčení, jenomže přicházejí chvíle, kdy už je ticha moc a tehdy nenacházím člověka, ani řeč. Někdy si myslím, že musí existovat ještě jeden jazyk, jímž se dá hovořit mnohem lépe. Musím si to myslet, protože jinak bych věděl, že dorozumění není možné.

4. října 1964 / Neděle

Jestliže se mi podaří vzpamatovat se, natočím film, který bude beze zbytku můj. Budou v něm podivní lidé, jejichž příběhy nebudou mít začátek ani konec, bytosti vstupující do světa bez ohlášení a odcházející, aniž by to někdo postřehl. Od malička mě vzrušují zchátralé domy, dvory zarostlé kopřivami, zchudlé zámky, zbořené zdi…

18. března 1965 / Čtvrtek

Před pěti měsíci jsem mluvil s Honzou Němcem v Mannheimu, když jsme se dozvěděli, že on dostane Velkou cenu a já cenu Simone Dubreuilh. Leželi jsme pozdě odpoledne oblečení na postelích, měli melancholickou náladu a jeden z nás se divil, že nemáme radost. A tehdy jsme se oba důvěrně přiznali, že k tomu nemáme důvod, protože jsme úspěch PŘEDPOKLÁDALI a považujeme jej tudíž za samozřejmý. A říkali jsme si, že jsme za to svině, ale nedalo se proti tomu nic dělat. Postava byla tou cenou prohlášena fakticky za nejlepší krátký film světa v roce 1964 a já, já jsem to považoval za přirozené a Honza mi rozuměl. Bylo nám tehdy velice smutno.

11. října 1966 / Pondělí

Napsal jsem znovu svého starého hrdinu, Lemuel Gulliver je prostě pokračováním Herolda z Postavy k podpírání, je stejný jako dva vojáci v Achillových patách, jako Klíma v Nikdo se nebude smát… Napadlo mě, že celý život vlastně píšu jeden jediný příběh. Melancholický muž kráčí napříč světem a v důsledku své zdvořilé inteligence není schopen účastnit se lidských vztahů. Ze společenského hlediska je to nepotřebný člověk. Kališ s Brynychem tvrdí, že píšu o sobě.

Případ pro začínajícího kata | Československo | 1969 | 102 min. | režie: Pavel Juráček | předloha: Jonathan Swift (kniha) | scénář: Pavel Juráček | kamera: Jan Kališ | hudba: Luboš Fišer | hrají: Lubomír Kostelka, Klára Jerneková, Slávka Budínová, Milena Zahrynowská, Pavel Landovský, Miroslav Macháček, Radovan Lukavský, Nataša Gollová, Jiří Hálek, Jiří Hrzán, Zdeněk Kryzánek, Eduard Dubský, Luděk Kopřiva, Jiří Janda, Miloš Vávra, Viktor Maurer, Jiřina Jirásková

Osobitý zástupce legendární československé nové vlny, režisér a scenárista Pavel Juráček, si ve svých opusech pohrává nejen s literárním kánonem. Skrze podobenství zformované na základě kafkáren v případě krátkometrážní Postavy k podpírání a swiftovské utopie v celovečerním Případu pro začínajícího kata suverénně zachycuje bezvýchodnou atmosféru bývalého represivního režimu. Vypilovaná režijní poetika, deziluze, absurdita a husí kůže zaručeny!

Filmy promítneme v originálním znění.