kobry
středa | 11. 11. 2015 | 19:30
60 Kč / 40 Kč s kartičkou AČFK
Kobry a užovky
| | |
111 min.

režie: Jan Prušinovský | scénář: Jaroslav Žváček | kamera: Petr Koblovský | hrají: Matěj Hádek, Kryštof Hádek, Jan Hájek, Lucie Žáčková, Lucie Polišenská, David Máj, Jana Šulcová, Věra Kubánková, Ondřej Nosálek, Ivana Lokajová, Pavel Tesař, Marie Jansová

↓ Stáhnout v PDF

Režisér Jan Prušinovský proklamoval, že Kobry a užovky rozhodně nezamýšlel jako tragikomedii, ale naopak usiloval o autentické, vážně míněné drama. A svému záměru zcela dostál. Film, který natočil podle scénáře Jaroslava Žváčka, tak mezi ostatní českou produkcí působí skoro jako zjevení. Jan Prušinovský dokázal to, co se nepovedlo Zdeňkovi Jiráskému v přeceňovaných Poupatech a v čem poslední době selhává v tomto směru jinak velmi zkušený Bohdan Sláma (Čtyři slunce) – natočit uvěřitelné, v realitě ukotvené sociální drama. A uspěl zejména proto, že se vyvaroval přehnaným ambicím postihnout onen český sociální „vprdelismus“ v globální šíři.

Největší předností snímku tvůrčí dvojice Žváček–Prušinovský je úzce vymezené téma, jímž je vztah ústřední dvojice protagonistů, dvou povahově odlišných bratrů, kteří se svou výchozí, nepříliš šťastnou sociální situací vyrovnávají každý po svém. Mladší, přezdívaný Kobra (Kryštof Hádek), ji řeší nekontrolovaným únikem do zrádné, slepé uličky, k čemuž neutěšené, bezperspektivní prostředí svádí, a svou budoucnost pohřbívá v drogové závislosti. Starší Užovka (Matěj Hádek) sice žádnou velkou díru do světa neudělal a „nepřízeň“ osudu obyčejného, zneuznaného dělníka pravidelně zapíjí v hospodě, nicméně jeho osobnost prochází vývojem. A tak když se mu naskytne životní příležitost, aktivně se rozhodne vzít osud do vlastních rukou a jednat. Odlišné charaktery bratrů ostatně přesně vystihují i jejich přízviska – Užovka je ve své podstatě neškodný, životem proplouvající jedinec, který si vždycky najde nějakou kličku, zatímco před Kobrou se okolí pro její nepředvídatelné chování a přirozenou dravost musí mít na pozoru.

Úzký záběr filmu coby charakterové studie, která nemá rozbíhavé tendence nabalovat na ústřední zápletku nadbytečné mikropříběhy z okolí, jedině prospívá. Přestože je přítomnost vedlejších postav pro další vývoj příběhu potřebná, jsou pojaty minimalisticky – i přes svoji výraznost a diváckou poutavost (bodrá babička, nespoutaná žena nejlepšího kamaráda Užovky či zahořklá matka alkoholička) na sebe nikdy nestrhávají víc pozornosti, než je nutné. Tím, že se film primárně soustředí na konflikt sourozenecké dvojice, nekončí u jejího povrchního náčrtu, ale přechází do hlubší roviny a tím i empatičtějšího diváckého prožitku. Je fajn zase po delší době vidět české sociální drama, které netlačí na divákovy emoce a násilím jej nepřivádí do a priori ubíjející deprese.

S ohledem na Užovkův odvážný, leč riskantní podnikatelský krok (po vyhazovu z továrny si vezme úvěr a otevře si vlastní obchod) a slabošské, nesvéprávné chování Kobry, který má pořád nějaký plán, ale materiálně lpí na starším bratrovi, divák přirozeně předvídá nějaký průšvih. Scénář Jaroslava Žváčka však i v této situaci zůstává při zemi a danou situaci nehrotí do nepřiměřené tragédie. Příběh Kober a užovek není konstruktem, události se v něm nedějí nahodile, ale mají vnitřní logiku a plynou v realistickém duchu. Předností scénáře a jeho režijního uchopení je i skutečnost, že se nesnižuje ke karikatuře a ani žádnou z postav zbytečně nedémonizuje, a především pak nepředstavuje spektrum ryze negativních postav ve všech odstínech šedi, jako se tomu děje v drtivé většině podobně laděných českých filmů. 

Na autenticitě filmu přidává dané atmosféře odpovídající hudba (nejsilněji asi písnička „Na hadím ocase“ Bratrů Orffových) a odposlouchané, precizně napsané dialogy. Mladými filmaři nadužívané „vole“ v případě Prušinovského filmu netrhá uši a slovní spojení „víš jak“ se jistě znovu vrátí do módy, stejně jako se do ní dostane Kobrovo „to pořešíme“. I přes kvalitní scénář a zdravě sebevědomou režii by však Kobry a užovky vzhledem ke své komornosti zůstaly na půli cesty nebýt vynikajícího castingu a přesných hereckých výkonů bratrů Hádkových, kteří zde předvádějí své životní role.  Největší respekt patří Kryštofovi, kterému postava zkrachovalé feťácké trosky umožnila naplno projevit jeho nesporný herecký talent. Všechna jeho brilantně odpozorovaná těkavá gesta, pohyby a styl mluvy stejně jako bezmyšlenkovité, neuvážené a v důsledku sebedestruktivní jednání mrazí svou přesvědčivostí. Zde je třeba rovněž ocenit, že se scénář nesnižuje k laciné exploataci drogové závislosti – až na drobnou výjimku nikdy explicitně neukazuje Kobrovo užívání drog, ale pouze jeho důsledky, neboť právě ty jsou pro ústřední bratrský konflikt relevantní.

Jana Bébarová

Snímek režiséra Jana Prušinovského, oceněný na letošním filmovém festivalu v Karlových Varech za hlavní mužský herecký výkon v podání Kryštofa Hádka alias Kobry. Děj se točí kolem dvou bratrů – na jednu stranu nesourodé dvojice, ovšem spojenou nejen bratrskou krví, ale také neúspěšně vedeným životem. Kobra je feťák žijící od jedné dávky k druhé. Z průšvihů jej věčně tahá jeho bratr Užovka, který si se svým životem vůbec neví rady. Proto neváhá, jakmile se mu naskytne příležitost vylepšit si svůj životní standard. Bohužel jej později čeká drsné vystřízlivění. Snímek svým způsobem poukazuje na to, jak je těžké vymanit se z prostředí, do kterého se jedinec narodí.