ona_1
středa | 25. 02. 2015 | 19:30
Her
| | |
126 min.

režie: Spike Jonze | scénář: Spike Jonze | kamera: Hoyte Van Hoytema | hudba: Owen Pallett, Win Butler | hrají: Joaquin Phoenix, Scarlett Johansson, Amy Adams, Rooney Mara, Olivia Wilde, Sam Jaeger, Katherine Boecher, Chris Pratt, Portia Doubleday a další

↓ Stáhnout v PDF

Ona je autorským dílem Spika Jonzeho, který stojí za režií i scénářem. Za ten byl film oceněn Zlatým Glóbem a Oscarem, přičemž získal nominace také ve čtyřech dalších kategoriích. Předčil tak kritický úspěch předchozích Jonzeho režisérských počinů, mezi něž patří V kůži Johna Malkoviche, Adaptace a Max a maxipříšerky. Základní myšlenka filmu o roli počítačové technologie ve světě lidských emocí se v Jonzeho hlavě zrodila už před více než deseti lety. Tehdy narazil na článek o Cleverbotovi, „umělé inteligenci” od Googlu, s níž si jde povídat. Vrátil se k ní ale až v roce 2010, kdy režíroval I’m Here, krátký film o vztahu dvou robotů.

Hlavní postavou filmu Ona je Theodor Twombly, osamělý muž těžko se vyrovnávající s rozchodem se svou ženou. Jednoho dne narazí na reklamu na nový operační systém, který je skutečnou umělou inteligencí se schopností intuice a psychologického vývoje. Nainstaluje si jej do počítače a seznámí se tak se Samanthou, ženským hlasem OS 1. Theodor s ní časem naváže velmi blízký vztah...

Snad ještě lépe než základní nastínění děje však film vystihuje koncept plakátu. Ačkoliv se totiž může zdát, že pouze vyobrazuje tváře jedné hlavní a několika vedlejších postav filmu, zachycuje toho mnohem více. Tedy, všechny jeho dominantní aspekty: detail/mimiku tváře, nízkou hloubku pole, výrazné pastelové barvy, poměrně minimalistické vyjadřovací prvky, vizuálně nepřítomnou druhou hlavní postavu. Ta sice ve filmu vizuálně přítomná je skrze sluchátko, počítač, smartphone, prázdné pole v některých záběrech - to jsou ale spíše vedlejší projevy, které nejsou nutně spojené se „Samanthou“, která, podle vlastních slov, může být přítomná všude a nikde zároveň.

Jelikož Ona velkou měrou rezignuje na tvář druhé postavy, ta jedna přítomná pak zabírá mnohem větší část obrazu, případně umožňuje ji (prostřednictvím už zmíněné nízké hloubky pole) z obrazu výrazněji vyčlenit. Film tak lépe soustředí naši pozornost na svoje hlavní téma mnoha detaily mimiky tváře. Ty v kombinaci s minimalistickým prostředím filmu (oblečení, kulisy) vytvářejí pocit čistoty. Ji lze interpretovat jako představu rozvoje člověka až do bodu, kdy se stane kompletně sociální bytostí, přičemž odpadnou veškeré evoluční základy sociálních fenoménů. Táže se totiž, zda mohou být autentickými emoce, které nemají základ v evolučním problému interakce, kdy byli lidé přinuceni spolupracovat, aby přežili. To se stalo základem pro rozvoj všech dominantních vlastností, které považujeme za primárně náležející člověku. Dnes a v budoucnu to ale, naznačuje film, může být jinak.

Ona může být vnímána jako roztomile bizarní film o vztahu člověka s počítačem (popř. depresivně futuristický, záleží se kterou s postav se divák ztotožní) vypovídající mnohé o vztazích mezi lidmi. Stále se však chce říct, že si Samantha zaslouží víc.

Tomáš Chlebek

Citlivý snímek z budoucnosti Ona vypráví o zranitelném Theodorovi (Joaquin Phoenix), který nedokáže přenést přes srdce svůj nedávný rozchod. Theodor se živí psaním láskyplných intimních dopisů pro druhé, sám se však cítí osamělý a nenaplněný. Zakoupí si proto zcela nový a jedinečný pokročilý operační systém a seznamuje se se zábavnou a citlivou Samanthou. Theodor má pocit, že Samantha je jediná žena, která dokáže naplnit jeho prázdnotu a naplnit jej opět láskou. Samantha je umělá inteligence nového operačního systému.