blindnahled
středa | 4. 11. 2015 | 19:30
60 Kč / 40 Kč s kartičkou AČFK
Blind
| | |
97 min.

režie: Eskil Vogt | scénář: Eskil Vogt | kamera: Thimios Bakatakis | hudba: Henk Hofstede | hrají: Ellen Dorrit Petersen, Henrik Rafaelsen, Vera Vitali, Marius Kolbenstvedt, Stella Kvam Young, Isak Nikolai Møller, Jacob Young, Nikolai Butenschøn, Erle Kyllingmark, Fredrik Sandahl, Aslag Guttormsgaard, Veronica Berntsen, Steffen Skau Linnert, Helga Guren, Tim Nansen

↓ Stáhnout v PDF

Jakým jiným dramatem než komorním by se dal označit příběh o nevidomé ženě ostýchající se opustit stěny svého bytu. Se škatulkami to však nikdy není tak jednoduché a řadit do jakýchkoli právě tento film by bylo zaručenou chybou. Když totiž není možné opustit hranice uzavřeného prostoru, lze se vždy ponořit do prostoru niterného, jenž je v případě sněhově krásné Elin hluboký a kreativní. Otevírá se nám s bezprostředností i občasným ostychem. Je však zbaven srdcervoucích emocí či zesměšňování. Ve své přirozenosti dává nahlédnout vlastním nejistotám, konstruktům, ale také tužbám. Otevření otázky sexuálního života handicapovaných je pro tento film stěžejní. Může nás sice místy zatlačitdo kouta vlastních strachů z neznámého, ale v prvé řadě zůstává hodnotným nastíněním takové zkušenosti.

Norský režisér Eskil Vogt připravil ve svém debutovém snímku publiku ponorný výlet do vod lidské fantazie, zkonstruoval mnohovrstevnatou hru s vlastními strachy a jejich překonáváním. Stylovou složku bravurně (a místy i přes diváckou obeznámenost s těmito přístupy vyprávění značně inovativně) propojil s narativní rovinou. Jste si snad vy sami jistí nehybností kinosedačky, ve které právě sedíte či v následujících několika desítkách minut sedět budete? Kdo vám dá jistotu, že se vše nerozjede trochu jiným směrem, než jste očekávali? A co když vás při zhasnutí zasáhne tma sálu silněji než kdy dřív?

Tma! Prostupuje vše. Náhle osleplé Elin nezbývá než se v ní zorientovat jako v nové skutečnosti, překonat znejistění vlastního sebevědomí. Tato možnost je zde nabídnuta také divákovi, možnost projít si s nevidomou dívkou mentálními změnami, které po takovémto životním zásahu přicházejí. Eskil Vogt dokázal tuto rovinou postihnout velmi subtilně a přesto silně. Jako by zde nic nechybělo, ani nepřekáželo. Vše citlivě koresponduje s popisovaným handicapem: nespolehlivý vypravěč odpovídá dezorientaci v čase a prostoru; zvýšený důraz na zvukovou složku filmu pak s nutností posílit jiný smysl, než o který hrdinka přišla. Absurdní humor léčí křehkost samoty.

Pokud bychom chtěli ve snímku nalézt paralelu k současné společenské situaci v Norsku, především tedy v jeho hlavním městě, nabízí se zde jedna hodnotná interpretace. Po tragických událostech bombových útoků Anderse Brejvika v červenci 2011 tíhne obyvatelstvo Osla k mezilidskému odcizení (Eskil Vogt začal psát scénář právě v tomto létě a přijal jej jako určitou cestu k vyrovnání se s danou národní tragédií). K upevňování vazeb tak dochází často spíše prostřednictvím internetového spojení. Tato substituce hraje pochopitelně důležitou roli také u Slepé. Možná ale otevírá oči nám všem.

Kdybych tedy přeci jen měla zabalit tento film do škatulky s nálepkou, bylo by to fragile. Prosím vás tedy: nehybně sedět a křehce přijímat.

Štěpánka Ištvánková

Snímek Slepá je režijním debutem úspěšného norského scenáristy Eskila Vogta. Výjimečně citlivě zpracovaný příběh náhle osleplé ženy Ingrid (Ellen Dorrit Petersenovou) si získal pozornost již v roce 2014, kdy byl ověnčen vavříny na festivalu Sundance za nejlepší scénář. Komorní drama pohybující se na hranici několika žánrů, kde se navzájem prolíná realita a fikce Ingridiných smyšlených příběhů, vytváří divácky velmi zajímavou podívanou a zároveň se právě po formální stránce stává až jakousi hrou s divákovou pozorností. Frustrovaná Ingrid, která se díky své slepotě vzdaluje od okolního světa i od svého manžela, utíká do hlubin vlastní fantazie, v níž její smyšlení „hrdinové“ zrcadlí vše, čeho se sama obává.

Film promítneme v originálním znění s českými titulky.