the act 1
pondělí | 10. 03. 2014 | 20:30
zdarma
Act of Killing
| | |
115 min.

Režie: Joshua Oppenheimer | Scénář: Erik Andersson | Kamera: Carlos Arango De Montis, Lars Skree | Hudba: Karsten Fundal | Hrají: Anwar Congo, Herman Koto, Syamsul Arifin, a další

↓ Stáhnout v PDF

THE ACT OF KILLING | Dánsko, Norsko, Velká Británie | 2012 | 115 min. | české titulky | barevný | 2D

Režie: Joshua Oppenheimer | Scénář: Erik Andersson | Kamera: Carlos Arango De Montis, Lars Skree | Hudba: Karsten Fundal | Hrají: Anwar Congo, Herman Koto, Syamsul Arifin, a další

Snímek The Act of Killing amerického režiséra Joshuy Oppenheimera z dánské producentské dílny Final Cut for Real byl bezesporu nejúspěšnějším dokumentárním počinem uplynulého roku. Co mu však vyneslo tento status? Po více než deseti letech natáčení vpustil režisér do filmových sálů smělou výpověď o masakrech v Indonésii, jež se udály v letech 1965 až 1966 a vyžádaly si na milion obětí. Avšak jakkoli jsou tato čísla hrozivá, mnohem více alarmující je fakt, že do dnešního dne nebyl za spáchané zločiny nikdo potrestán. Nicméně více zarážející než námět samotný je to, jakým způsobem se aktéři zhostili svého retrospektivního vyprávění.

Do Indonésie zavítal Oppenhaimer poprvé v roce 2001, když se zde spolu s místními dělníky podílel na natáčení interpelačního dokumentárního snímku The Globalisation Tapes. V něm se zaměřil na postihnutí rubu globalizace v zemích třetího světa a na jeho důsledky, s nimiž se musí potýkat tamní dělnická třída. Již zde se setkáváme se zmínkou o tehdejších krvavých událostech, které následovaly po sesazení prvního prezidenta země, Sukarna. Jeden z dělníků líčí, s jakou samozřejmostí probíhalo vraždění odborových aktivistů, intelektuálů a etnických Číňanů. Viní následný Suhartův vojenský režim z toho, že si „půjčil biliony od bohatých západních zemí, Mezinárodního měnového fondu a Světové banky, nicméně ekonomická situace v zemi se nezlepšila”. A k hyperinflaci se přidal v prvních letech Suhartovy vlády ještě všudypřítomný strach z eskader smrti, na něž zaměřil svou pozornost právě Oppenheimerův nejnovější snímek The Act of Killing.

Ten těží hlavně z toho, že na jednu stranu poskytl sociálním hercům (kteří se místy stali i herci „klasickými”) veliký prostor pro vlastní fabulaci a nijak jim otevřeně neoponoval, na stranu druhou je ale jeho stanovisko hovořící proti těmto lidem zcela zřetelné. Jedná se o jakousi absurdní hru, jež s rostoucím propletencem vztahů jednotlivých postav a politiky ukazuje, kam až může zajít ideologie ve snaze přebít minulost a nastartovat znovu chod země, aniž by jí splatila své dluhy, aniž by se jí její představitelé zpovídali. Tam ostatně nemíří ani The Act of Killing, ve kterém režisér nediskutuje nad dobou předcházející vojenskému puči ani nad situací, v níž se bývalá kolonie nacházela. Podobné sklony k autoritářství jsou totiž dost možná pozůstatkem nuceného područí a cesta ke změně systému vede spíše přes konkrétní žijící jedince. Jako důkaz ostatně může posloužit závěrečná scéna filmu.

Robert Jaworek

Jako by vypadli odkudsi z absurdního dramatu. Protagonisté snímku The Act of Killing, doprovázeni filmovým štábem režiséra Joshuy Oppenheimera, se ohlížejí zpět za nejbouřlivějšími lety novodobé Indonésie. Lety, jejichž stín sahá až do nejvyšších pater současné tamní politiky. K rekonstrukci tehdejších událostí přitom přistupují bývalí členové eskader smrti s až zarážející otevřeností či přímo s nadšením. Tento bezkonkurenčně nejúspěšnější dokumentární snímek loňského roku však není pouze freskou jednoho dějinného údobí, nýbrž komplexním vhledem do nitra lidí, jejichž životní příběh překračuje pojem absurdno o dobré dva palce.

Film promítneme v originálním znění s českými a anglickými titulky.