velká noc2
pondělí | 24. 02. 2014 | 20:30
Velká noc
| | |
72 min.

režie: Petr Hátle | scénář: Petr Hátle | kamera: Prokop Souček | hrají: Zdeněk Vonášek, Helena Kettnerová, Ornela Kettnerová, Helena Kracíková, Diana Havlíková, Tereza Hrušková

↓ Stáhnout v PDF

VELKÁ NOC | Česká republika | 2013 | 80 min. | přístupný | 2D

Režie: Petr Hátle | Scénář: Petr Hátle | Kamera: Prokop Souček | Střih: Šimon Hájek | Produkce: Tomáš Hrubý, Pavla Kubečková

„Zvykla sem si na rychle vydělaný peníze“, osvětluje jedna z protagonistek Velké noci svůj životní styl a to, proč v něm setrvává. Peníze jsou rovněž jedním z nejspornějších bodů diskuze o tomto snímku; samotný fakt, že dostali jednotliví aktéři za svou účast v něm zaplaceno, mu vyneslo označení „hraniční“ a rozdělilo jeho diváky na dva tábory.

Opírat však kritiku Velké noci převážně (anebo výhradně) o tento bod by bylo liché. Dokumentární film proběhl v posledních letech značným vývojem a už dávno neplatí, že finanční ohodnocení vystupujících před kamerou je kategoricky špatné. V některých situacích se bez toho dnes tvůrce neobejde. Mnohem důležitější než to, kolik kdo dostal, je skutečnost, že postavy hrají samy sebe ve svém přirozeném prostředí a není předem jasné, kudy se bude příběh dále vyvíjet. Kdybychom se totiž chtěli dožadovat jakési čisté výpovědi, neposkvrněné penězi, nutně bychom se museli vzápětí potýkat s otázkou přítomnosti kamery vůbec, což by nás zavedlo k samým počátkům dokumentu. A de facto bychom celou proměnlivost jeho vývoje popřeli.

Dále se také Petru Hátlemu vyčítá povrchnost či to, že film postrádá určitý přesah. Srovnáme-li snímek s jemu podobnými z české produkce, jež se zabývají také lidmi na okraji společnosti, jako jsou například Láska v hrobě Davida Vondráčka nebo Katka Heleny Třeštíkové, působí opravdu na první pohled poněkud stroze; režisér zde doslova nastavil záda u nás zaběhnutým tendencím. Nejenomže se díky fragmentárnosti snímku divák nestačí ani jednomu z šestice protagonistů více přiblížit, ale u většiny z nich během snímku nedojde ani k žádnému posunu ve vlastní situaci. Ve výsledku je tak možné na Velkou noc nahlížet jako na jistý kaleidoskop noci, tedy jako na něco, co těží spíše z formy svého zpracování, než z vytyčeného tématu (jako je tomu právě u dvojice výše zmíněných filmů). Cizost celého díla je zde ještě umocněna vznešenou hudbou, jež je ostře v kontrastu s bezútěšností obrazu.

Nicméně právě ona zdánlivá strohost a nepřístupnost snímku ukazuje syrový život jeho postav lépe než sebedelší časosběrný materiál. Protagonisté Velké noci, s přetrhanými vazbami ke své minulosti a bez jakýchkoli světlých vyhlídek, zůstávají zcela osamoceni na svých pochůzkách periferií Prahy. Osamoceni a vytrženi z kontextu vlastního života.

Robert Jaworek

Neutuchající beznaděj. Takto by se dala ve zkratce popsat Velká noc. A díky tomu, že z ní snímek nenabízí sebemenší východisko, nehodnotí ji a nesnaží se nahlédnout její příčiny, působí tolik kontroverze. Režisér Petr Hátle se svou sondou na pokraj společnosti vydal proti proudu tuzemské dokumentární tvordy čerpající z podobných témat. Jakkoli jsou totiž osudy protagonistů Velké noci pohnuté a jejich životní situace bezútěšné, nachází kamera v každém okamžiku kousek krásy. Osobitou poetiku noci, jež je přese všechen smutek něčím uhrančivá.